Bystré v 17. a 18. století




Za časů pana Jana Bezdružického z Kolovrat byl r.1601 rektorem Jindřich Moller Pražský a r.1606 Jindřich Děcko Pražský, za kterého byl pomocníkem Jan Křížanovský. Tehdejší vyučování ve škole bylo poznamenáno vládou formalismu. Děti se učily všechno jen zpaměti, aniž by tomu rozuměly. Podle toho byly i výsledky vyučování slabší.

Hlavní příjem bysterské obce plynul z práva prodávat sůl v celém okolí. Jan Bezdružický z Kolovrat odkázal jeho panství svým synům Vilému Jindřichovi a Ludvíkovi i s novým zámkem, který vystavěl místo staré tvrze. Obci Bystré odkázal 27 kop míšenských na vystavění školy. Jan Bezdružický z Kolovrat zemřel r. 1604 a je pohřben vedle své první manželky v bysterském kostele. Než dospěli jeho synové, hospodařil v Bystrém jejich poručník Děpold Švihovský. Za pana Viléma byla vystavena v letech 1607-1608 nová škola na náměstí, která byla ozdobena pěknou vížkou. R. 1606 bylo veliké sucho, neúroda, a tudíž velká drahota a hlad. Následkem nedostatku zdravé vody a parna byli lidé nemocní, byl tu mor, na který zemřelo 200 lidí. V r. 1607 byla velká povodeň, která strhala všechny rybníky. V r. 1616 vypukl v Bystrém oheň, který zničil panské stodoly a o život přišlo 15 lidí.

Třicetiletá válka, která trvala od r.1618-1648, byla zdrojem útrap, bídy, nemocí a svízelů. Městem procházely vojenské houfy, přátelské i nepřátelské. Lidé prchali z Bystrého do Uher. Císař Ferdinand III. se chtěl přesvědčit o bídě, která válka způsobila, a tak r. 1638 zavítal i do Bystrého. Na žádost pana Viléma Bezdružického povolil Bystrému pořádat k dosavadním dvěma výročním trhům ještě další dva výroční trhy. Vilém Bezdružický z Kolovrat zemřel r. 1642 ve Vídni, kde je také pochován. Své jmění odkázal panu Oldřichu Františkovi Liebštejnskému z Kolovrat, který k panství přikoupil ves Banín. Byl to pán na své poddané velmi laskavý.

R. 1646 vtrhla do Bystrého část jezdců švédského generála Vittenberka, která pobrala občanům, co mohla, a lidi týrala.

V době třicetileté války byly změny i v ohledu náboženském. Nikomu, kdo nebyl katolíkem, se nesmělo povolit právo občanské, městské nebo provozování živnosti, nekatolíci nesměli být pokřtěni, oddáváni a pohřbíváni. Od r. 1622-1638 přicházeli do Bystrého mniši různých řádů: jezuité, františkáni a karmelitáni.

Po ukončení války za vlády pana Oldřicha Bystré začalo vzkvétat a lidé mohli provozovat v klidu své zaměstnání. Když pan Oldřich zemřel, byl pochován v bysterském kostele a Bystré připadlo jeho manželce Lucii Otýlii, která odpustila všem poddaným všechny dluhy. Jejím dědicem se stal její bratr Jiří Adam Bořita hrabě z Martinic, který byl bysterským nakloněn. Po jeho smrti panství zdědila jeho manželka Johanka, která panství postoupila Maximiliánu Valentinovi hraběti z Martinic. Ten r. 1658 založil v Hamrech železné závody. Byla vystavena vysoká pec, slévárna a vodou poháněná kovárna. Zde se přestalo pracovat r. 1676, protože byly vymýceny lesy. R. 1677 byl v Bystrém zřízen vodovod vedený z Jerkova rybníka. Tento pán byl i zakladatelem bysterských Hradčan, kde byly postaveny domky. Hrabě Maximilián zemřel r. 1677 a dědičkou se stala jeho manželka Anna Kateřina z Martinic. Tato paní potvrdila privilegia cechu krejčovského pro Bystré a celé panství, aby město přišlo k lepšímu vzdělání. Panství bysterské zdědily její děti, které ho prodaly Janu Pavlovi Leopoldovi hraběti z Valderode. Za tohoto hrabětě byl vystavěn trpínský kostel, bysterská fara a limberská tvrz. R. 1707 bylo panství Bystré prodáno veřejnou dražbou Jakubovi Hanibalovi hraběti z Hohenembsů. Jakub Hanibal III. r. 1712.dal sestavit smlouvu na stavbu farního chrámu v Bystrém,  v letech 1717-1719 byla vystavěna nová radnice. Po smrti Jakuba Hanibala III., který byl pohřben v Bystrém, převzal panství jeho syn František Rudolf. Ten je pochován také v kostele, což dokazuje nápis na cínové rakvi. Panství přešlo na hraběte Františka Viléma, který byl posledním mužským potomkem rodu Hohenembsů. Po jeho smrti r. 1759 přešlo panství na jeho dceru Marii Rebeku Josefu hraběnku z Hohenembsů, která měla dceru Marii Valburku. Na místě staré školy byla zřízena kostnice a hraběnka nechala vystavět novou zděnou školu. V r. 1772 bylo v Bystrém provedeno první číslování domů a bylo napočteno 205 čísel. Marie Rebeka byla poslední držitelka Bystrého, která poddaným svým měšťanům práva a jejich svobody stvrzovala. R. 1775 byl vydán císařský patent, kterým se robota snižovala na polovinu, a r. 1781 bylo zrušeno nevolnictví, což znamenalo, že sedlák byl i nadále povinen svému pánu konat robotu, ale mohl svůj statek prodat a přestěhovat se. R. 1784 byl zrušen cech tkalcovský, bylo zakázáno zvonění proti mračnům a pohřbívání mrtvol v truhlách. Mrtvoly byly zašity to pytle a bez velkých výloh pohřbeny. Toto nařízení však bylo r. 1785 pro odpor lidu zrušeno. Za této hraběnky byly rozprodány skvostné starožitné památky a nejlepší obrazy a vzácné koberce a vzácná knihovna z paláců Hohenembských. Marie Rebeka zemřela r. 1806 ve Vídni a její tělo bylo pochováno v kapli Jana Nepomuckého v Hartmanicích. Po její smrti zadlužený velkostatek zdědila její dcera Marie Valburka. Hraběnka dala vystavět na místě bývalé školy (kostnice) jednopatrovou zděnou budovu, jejíž dokončení se nedočkala.

Text: Ivana Králová a Aneta Štefková