Tereza Nováková




Tereza  Nováková též Teréza, rozená Lanhausová (31. července1853 – 13.  listopadu1912), byla  česká spisovatelka  s regionálním zaměřením na okolí  Litomyšle a Proseče,  představitelka realismu a tzv.  venkovské prózy. Byla aktivní členkou ženského emancipačního  hnutí.
Pocházela z poloněmecké rodiny. Po svatbě (1876) se přestěhovala z Prahy do Litomyšle,  kde studovala lidové zvyky. Zabývala  se prací v ženských spolcích  a bojem za rovnoprávnost žen (jeden takový spolek  založila – účelem  bylo vzdělání žen). Byla též sběratelkou krojů, výšivek a  keramiky.
Když Teréza Nováková následovala svého muže profesora Nováka do Litomyšle, zaujal jí kraj nejvýchodnějších Čech natolik, že v jeho osudech nalezla své poslání a svou velikost. při folklorních studiích svých prvních děl se staly námětem jejich pěti románů.
Bystré navštívila spisovatelka poprvé v roce 1893, provázena svým synkem Arne Novákem. Ubytovala se v hostinci Radnice v pokoji,který sousedil s kanceláří purkmistrovského úřadu . Odtud podnikala studijní cesty do okolí,zejména sousedního Nedvězí. V rozmluvách se starými pamětníky sbírala materiál k svému románu ,,Na Librově gruntě". I městský archiv v Bystrém a dva svazky pamětí z pera nadšeného vlastence a kronikáře Čenkňa Federsella,u lidu Vedřela,byly pro ni bohatým zdrojem poznání historie města a jeho lidu.