Kaple sv. Jana Nepomuckého




Na  vysokém návrší západně od města  Bystrého shlíží do romantických zákoutí  Valburčina údolí kaple  sv. Jana Nepomuckého, dnes v širokém okolí známá jako  Hartmanská  kaplička. Je dominantou kraje, nachází se v místě, kde byl kdysi  morový hřbitůvek. V roce 1705 byly položeny základy na  místě starší  kaple, zasvěcené andělům strážným, a v roce 1708  byla vysvěcena bysterským  farářem Bohumírem Herbstem ke cti svatého Jana Nepomuckého.

Jedná se  o centrální stavbu, s klenutou  kopulí a otevřeným výhledem do osmiboké věže v  podobě lucerny  v jejím středu. Věžičku s okny obstupují římsy. Střecha byla  pokryta  šindelem. V západní kruchtě, nesené valenou klenbou se nachází vchod,  zdobený kamennou sochou sv. Jana Nepomuckého. Do kaple vedou po stranách ještě další schody, jižní strana má předsíň, nad níž se tyčí cibulová věžička. 
Ve zvoničce nad vchodem do kaple se rozezníval zvonek z roku 1846, slitý Karlem Stanerem v Brně. Tento zvon podlehl roku 1917 rekvizici. Jeho náhradou se stal ocelolitinový zvon z roku 1918. Strany zvonu byly zdobeny reliéfem zkřížených mečů s letopočtem 1914 a reliéf letopočtu 1918. Pro měkčí úder a lepší hlas měl zvon místo železného srdce zasazen mosazný váleček. Výrobce zvonu není znám, v úvahu jsou brány plzeňské Škodovy závody, nebo Vítkovické železárny.

Z  chrámu v Bystrém byl do kaple převezen barokní oltář. Zobrazuje sv. Jana při modlení, nad ním nesou andělé gloriolu, biret a lilii. Rámec reliéfu tvořily sochy světců, patronů kaple sv. Václava, Vojtěcha, Víta, Zikmunda, Prokopa a Ludmily a skupinka andělů s knihou a jazykem v oblacích. Vrchol reliéfu završuje soška anděla strážného. 
Na východní vnější straně kaple se nachází náhrobek bysterské baronky Marie Rebeky z Hohenemsu. Marie Rebeka Josefa z Harrachu, narozena 1742, rozená z Hohenemsu, zemřela 18.dubna 1806 ve Vídni a byla pohřbena pod oltářem za velké účasti duchovenstva, šlechty a lidu, který nejvíce želel  odchodu marnotratné, ale dobrotivé paní. Náhrobek dal své ochránkyni a dobroditelce zhotovit v roce 1835 její chráněnec pozdější generálporučík bavorské armády Jan Nepomuk Kunst, bysterský rodák. Náhrobek je opatřen aliančním erbem Harrachů a Hohenemsů, ale železné zábradlí a klekátko vzalo časem za své. Zapomenuto bylo i generálovo přání, aby ve výroční den hraběnčina úmrtí byla ve farním kostele v Bystrém sloužena zpívaná zádušní mše, nebo v hartmanské kapli smuteční requiem. Nápis na  náhrobní desce v českém znění: “Zde odpočívá  Vysokorozená paní hraběnka Marie  Rebeka z Harrachu, rozená říšská  hraběnka z Hohenemsu, narozená 16. dubna 1742, zemřela 18. dubna 1806 ve Vídni. Držitelka panství Hohenems, Bystré a Kunín. S vděčností věnuje v roce 1835 tento pomník své velectěné dobrotitelce v Bystrém  se narodivší plukovník královského bavorského vojska Johann Nepomuk von Kunst,  rytíř velkovévodského toskánského Řádu sv. Josefa.“

 

Na západní straně je náhrobek s pomníkem baronky Ernestiny z Langetu, poslední majitelky bysterského panství. Ernestina, svobodná paní z Langetu byla poslední držitelkou  svěřenectví Hohenemsů.
Její hrob, zhotovený stavitelem Karlem Klenkem v roce 1868, zdobí železná socha krásné ženy, která svojí zdviženou paží ukazuje na městečko v údolí, jež baronka tolik milovala. Náhrobní deska je pokryta německým textem: „Hier ruhet Ernestine Reichsfreyen von Langet...“ Na  náhrobním kameni, uprostřed  železného plůtku, jsou erby říšského hraběcího rodu z Hohenembsu a svobodných pánů z Langetu. Na pomníku je německý text: „In  tiefster Trauer, liebe Verehrung und Dankbarkeit weihen dieses Denkmal der Edelstein der Frauen! Die Hinterbliebenen.“ Volný  překlad: „V nejhlubším smutku, z vřelé úcty a vděčnosti zasvěcujeme tento pomník paní z nejušlechtilejších! Pozůstalí.“

V  roce 1932 byla kaple nově zastřešena a omítnuta. Její vnitřní  rekonstrukce se pak uskutečnila v roce 1948, kdy byly obíleny zdi, znovu natřen a pozlacen oltář, obrazy vyčištěny od prachu. 

V roce 1962 došlo na rozsáhlou rekonstrukci střechy  kaple a opravu omítky. Na podzim roku 1968 bylo zavedeno elektrické osvětlení do kaple. V roce 1994 byla vybudována lépe  přístupná cesta ke kapličce. Poslední větší oprava střechy a fasády kapličky byla uskutečněna v roce 1995.

 

Děkujeme za pomoc při zpracování textu paní Jaroslavě Filipové z Hartmanic.

Vypracovali: Jan Hanus, Jiří Dvořák, Vojtěch Gaži