Slovníček odborných výrazů





abakus - krycí deska hlavice sloupu

A.D. - zkratka Anno Domini (Léta Páně)

Agnus Dei - beránek boží, symbol Krista

akant - ornament, odvozený ze stylizovaných listů bodlákovité rostliny paznehtníku

alianční znak - sdružený erb (znak), vzniká spojením rodových erbů manželů

ambit, kvadratura - arkádový ochoz kolem rajského dvora kláštera nebo kostela, také křížová chodba (podle procesí, která chodila kolem rajského dvora)

antropomorfní - předmět nebo architektonický článek ve tvaru lidského těla nebo jeho části

apoteóza - zbožnění, oslava

apsida - výklenek pro hlavní oltář (různého, často polokruhového půdorysu) tvořící závěr kostela, někdy provázený vedlejšími apsidami uzavírajícími boční lodi, běžný hlavně u románských svatyň

architráv - viz. kladí

arkáda - oblouk, překlenující mezeru mezi podporami; řada oblouků na pilířích nebo sloupech; chodba otevřená z jedné nebo obou stran řadou oblouků (arkádová chodba); slepá (lichá) arkáda pouze dekorativně člení stěnu naznačenými arkádami

arkádový dvůr - nádvoří zámku, paláce, domu nebo kláštera s arkádovými ochozy

armované nároží - zpevnění nároží stavby nebo opěrných pilířů kvádry kamennými či

naznačnými malbou, sgrafitem nebo omítkovou bosáží

atribut - symbolický předmět, určující zobrazenou osobu, zejm. mytologickou postavu nebo světce

 

baldachýn - nebesa z látky, dřeva, štuku nad trůnem, biskupským stolcem, oltářem, kazatelnou, lůžkem; malá kamenná ochranná a ozdobná stříška nad sochou, umístěnou na vnějšku kostela

balustráda - zábradlí z kuželek

báň - klenba, střecha

barok, baroko - sloh evropského umění v 17. a 18. stol.; v českých zemích: raný barok začíná kol. r. 1620; vrcholný barok zhruba konec 17. stol. a 1. třetina 18. stol.; pozdní barok do konce 18. stol.; v lidovém stavitelství přetrvává barok do 19. stol.

barokizace - barokní přestavba nebo vnějšková úprava staršího objektu

bašta - věž v hradní zdi, součást opevnění; v románské době plná, v gotice dutá, válcová, podkovovitá nebo hranolová, v 18. stol. pětiboký hranolovitý bastion

bosáž, rustika - kvádrové kamenné zdivo sestavené z bos: nepravá bosáž; napodobená v maltě, ve sgrafitu

 

centrální dispozice, centrální stavba, centrála - architektonický útvar na půdorysu kruhovém, čtvercovém, trojúhelníkovém, polygonálním, oválném, hvězdovém nebo tvaru řeckého kříže

ciborium - stříška nad oltářem na čtyřech podpěrách; schránka z drahého kovu na hostie v podobě kalichu s víčkem

církevní Otcové - hlavní teoretikové křesťanství; západní reprezentuje Ambrož, Augustin, Řehoř, Jeroným, východní Jan Zlatoústý, Basil, Athanasius, Řehoř Naziánský; zobrazovaní jako biskupové s osobními atributy

 

čelný oblouk klenby - oblouk vyznačující při některých klenebních typech v průmětu na zdi prostor klenbou uzavřený

 

deskový, tabulový obraz - malba na dřevěné desce temperou, olejovými barvami, popřípadě smíšenou malířskou technikou, zejména v gotice

donátor - dárce, který věnoval kostelu oltář, obraz, sochu či jinou součást výzdoby či zařízení

dřík - viz. sloup

 

Ecce homo, Ejhle člověk - biblický výrok Pilátův; označuje zobrazení zmučeného polonahého Krista s trnovou korunou a v posměšném plášti

emblém - symbolická ozdoba, později všeobecné označení symbolického, alegorického obrazu, odznaku, znamení, v němž je zobrazení spojeno s vysvětlujícím nápisem

empír - vrcholné období klasicismu, za Napoleonova císařství; v našich zemích zhruba v letech 1805 - 1825

empora - tribuna nebo galerie v kostele pro oddělení určité osobnosti či skupiny věřících: v západních části (panská tribuna pro šlechtice), nad bočními loděmi podélných klášterních kostelů (pro mnichy či řeholnice), v centrálách nad ochozem, v městských kostelech v příčné lodi (zpěvácké tribuny), v halových či sálových stavbách stojí na vlastní konstrukci

evangelisté - čtyři z apoštolů, spisovatelé čtyř evangelií Nového zákona: Matouš (atribut anděl), Lukáš (atribut obětní dobytče), Marek (atribut okřídlený lev), Jan (atribut orel)

 

fasáda - vnější stěna budovy; průčelní (průčelí) s hlavním vchodem zpravidla obráceny do ulice nebo zahrady

feston - ornament, segmentální závěs z listů, květů, ovoce, často propletený nebo zakončený stuhami

fiála - štíhlý, gotický, ozdobný jehlancovitý i konstruktivní nástavec ukončující pilíř, opatřený kraby

freska - nástěnná malba provedená do vlhké omítky

 

galerie - dlouhá, řadou oken osvětlená reprezentační nebo sbírková místnost v zámcích; větší umělecká sbírka; vestavěná empora; otevřená chodba v kostele či na kostele, arkádová chodba ve dvoře domu, zámku, v zahradě

girlanda - ornament, pás festonů z listí, květů, plodů

gotický sloh, gotika - sloh středověkého umění od poloviny 12. - 16. stol., v českých zemích od poloviny 13. stol. do počátku 16. stol.; raná gotika: 2. polovina 13. stol. až poč. 14. stol., vrcholná gotika: polovina 14. stol. - počátek 15. stol., pozdní gotika: polovina 15. stol. - první čtvrt 16. stol.

hala - halový, stejnolodní kostel, jehož všechny lodi jsou stejně vysoké a většinou překryté jednou střechou; ve světské architektuře rozlehlá síň, vstupní či spojovací místnost s otevřeným schodištěm

hláska - věž středověkého hradu, na níž konal službu hlásný

hlavice - horní, zakončovací část sloupu, pilíře, pilastru nebo přípory

hlavní, korunní římsa - viz. římsa

hrad - středověké opevněné  panské sídlo s obrannou i správní funkcí, podle polohy výšinné nebo nížinné, vodní

hradba - obvodové zdivo opevnění kolem města, hradu, pevnosti či jiného prostoru (kamenné, cihlové, hliněné i dřevěné) zpevňované věžemi, baštami, bránami

hráňová klenba - viz. klenba

hřebínková klenba - viz. klenba

hvězdová klenba - viz. klenba

chór - prostor mezi kněžištěm a lodí určený řemeslníkům či kanovníkům; také označení pro celý závěr kostela ( chór, chórové lavice, místo kde je hlavní oltář); v raném středověku umisťovány pod vyvýšený chór krypty

chronogram - nápis, v němž součet zdůrazněných písmen, které jsou zároveň římskými číslicemi, udává letopočet události, k níž se nápis vztahuje

 

Immaculáta (Neposkvrněná) - zpodobení P. Marie prostovlasé, s rukama sepjatýma na hrudi, stojící na půlměsíci (někdy i na zeměkouli, obtočené hadem, držícím v tlamě jablko)

intarzie - vykládání různým dřevem do jiného dřevěného podkladu

 

kabřinec - tvrdá cihla s lesklým povrchem; půlkuželová stříška, většinou šindelem krytá, v horní části štítu lidových stavení

kanelování - svislé žlábkování plochy, nejčastěji těla sloupu a pilastru

kaple - malá bohoslužebná místnost či budova

kazatelna - vyvýšené řečniště, odkud kněz přednáší kázání; polygon či válec (kamenný, dřevěný, štukovaný) architektonicky či plasticky zdobený, od doby pozdní renesance opatřený stříškou, rovněž sochařsky pojednanou

kladí - vodorovné části architektury, nesené svislými nosnými články: skládá se z architrávu, vlysu a římsy

klasicismus - sloh evropského umění, navazující na řeckou a římskou antiku, v českých zemích od konce 18. stol. do poloviny 19. stol.

klášter - uzavřený soubor budov a prostranství mužského či ženského řeholního řádu

klášterní klenba - viz. klenba

klenák - klínovitě přitesaný kámen klenebního oblouku; závěrečný kámen ve vrcholu klenby (hlavní klenák)

klenba - nosný architektonický útvar, uzavírající svrchu vnitřní prostory; sestaven z klínovitě upravených kamenů nebo cihel, jejichž šikmé strany přejímají a postupně předávají tlak na stěny či podpory; a) klenba zavřená: valená (podélná, půlválcovitá, dvě opěry), polovalená (opřená vrcholem o stěnu), valená lunetová (kolmý průnik větší valené k. soustavou menších valených kleneb), klášterní (kolmý průsek dvou kleneb valených, neckovitá, plochým seříznutím klenby zrcadlové; kupole (polokoule nad prostorem kruhového či oválného půdorysu); česká (polokoulová báň, svisle odřezaná zdmi); placka (místo polokoule kulová úseč) nad čtvercovým půdorysem placka česká, nad obdelníkem placka pruská; b) klenba otevřená: křížová (kolmý průnik dvou a více valených kleneb svedených do ostrých hran), křížová žebrová (hrany zesíleny kamennými či cihlovými žebry, která mají nosnou funkci); hvězdicová (průnik několika valených kleneb, žebra vytvářejí na líci hvězdové motivy); síťová (obdoba, pravidelný siťový vzorec); vějířová (žebra vějířovitě rozložená po celé klenební líci); kroužená (žebra tvoří bohaté kroužené obrazce); visutá (svorník spuštěn hluboko pod vrchol); sklípková či diamantová (žebra mizí, plastický působivé sestavení ploch a plošek kápí); hráňová (mělké sklípky); hřebínková (zcela zploštělá, tenké hrany vytažené v omítce)

klenební pole, travé - úsek klenby, oddělený od sousedních pásy, samostatně zaklenutá prostorová jednotka

klenební pás - příčný pás zděné valené klenby, odděluje jednotlivá pole klenby a zpevňuje konstrukci

klenební žebro - kamenný či keramický prut o různých profilech, nesený příporou nebo konzolou a nahoře pravidelně vzepřený klenákem; vyjadřuje tektonickou funkci gotické klenby, nese její tlak a přenáší ho na pilíře

kněžiště, presbytář, presbyterium - prostor v kostele, pro hlavní oltář a kněze, od lodi odděleno triumfálním obloukem

koncha - klenba v podobě čtvrtkoule, uzavírající apsidu, niku

konzola - architektonický nosný článek, vystupující ze stěny k podpoře nosníků, trámů, balkonů, říms, soch, klenebních žeber; často zdoben ornamenty či groteskními figurami

korpus - v plastice označení pro tělo ukřižovaného Krista bez kříže

korunová (korunní) římsa - viz. římsa

krakorec - architektonický nosný článek, vysunutý ze stěny, směrem vzhůru narůstající; podpora pavlačí, arkýřů, balkónů

kroužená klenba - viz. klenba

krov - trámová nosná konstrukce střechy

krucifix - kříž se zobrazením ukřižovaného Krista

kruchta - hudební kůr v kostele, umístěný většinou na západní straně, někdy i podél bočních stěn hlav. lodi či v patře bočních lodí

kružba - gotický kamenný prolamovaný stavební ornament, vyplňující nejčastěji oblouky oken, portálů a arkád v architektuře; slepá kružba (lípaná) - aplikovaná na stěně

křídlo - část stavby spojená s další v určitém úhlu, případně předstupující před ni nejméně o dvě okenní osy

kříž - obecný symbol Kristovy smrti; hlavní typy křesťanského kříže: řecký (stejně dlouhá ramena); latinský (prodloužené svislé rameno); antonínský (velké T); ondřejský (ramena šikmo zkřížená); vidlicovitý (velké Y); lotrinský (s dvěma příčnými rameny - také patriarchální); papežský (tři příčná ramena); konstantinský (utvořený z řeckých písmen XP, monogramu Krista); pravoslavný (tři příčná ramena, dolní šikmé); maltézský (se čtyřmi rozšiřujícími se, na konci rozeklanými rameny); podle zakončení ramen jetelový, liliový, berličkový, kotvicový; strom života s listy, květy nebo plody

křížení - prostor v lodi, vzniklý křížením podélné a příčné lodi

křížová cesta - čtrnáct znázornění Kristova utrpení od odsouzení až po ukřižování na Kalvárii v samostatných zastaveních

křížová chodba - viz. ambit

křížová klenba - viz. klenba

křtitelnice - od 11. stol. volně stojící nádoba (kamenná, kovová, dřevěná) s víkem, na křestní vodu

kupole - viz. klenba

kvadratura - viz. ambit

kvadříky - opracované opukové hranoly do velikosti 35 x 20 cm, požívané převážně v románském stavebnictví

kytka - v gotice kamenný ozdobný zakončovací článek fiály nebo oblouku v podobě poupat a listů

 

lidová architektura - účelové stavby na vesnici či obytné doby ve venkovských zemědělských městech (postavené místními řemeslníky či přímo stavebníky), stavební dispozice vyšly z místních podmínek a stavební tradice; oblastní skupiny staveb se liší vzájemně jak materiálem, tak zpracováním a výtvarným pojetím

lichá arkáda - viz. arkáda

lípaná kružba - viz. kružba

lizéna (lesena) - svislý plochý pás, ornamentálně členící i dekorující zeď, předstupuje ze zdiva či je vytažen v omítce

loď chrámová - prostor kostela pro věřící před kněžištěm; buď jednotný nebo rozdělený sloupy či pilíři na vícelodní; hlavní loď: střední (u bazikálního typu nejvyšší), po stranách lodě vedlejší; loď příčná: u bazikálního typu kostela vložená mezi chór a podélné lodi, doplňuje půdorys do tvaru latinského kříže (transept)

lomové zdivo - viz. zdivo

lucerna - v architektuře válcovitý či mnohoúhlý nástavec nad klenbou kupole a její střechou, opatřený okny a samostatně zastřešený

luneta - v architektuře klenební výseč; v malířství a sochařství půlkruhový či segmentový tvar nástěnných i závěsných maleb a reliéfů

lunetová klenba - viz. klenba

lunetová římsa - viz. římsa

 

mandorla - svatozář mandlového tvaru kolem postavy Krista nebo P. Marie

mansarda - místnost v podkroví

mansardová střecha - viz. střecha

mariánský sloup, morový sloup - kamenný barok. památník stavěný po morových epidemiích v podobě sloupu či obelisku se sochou P. Marie nebo N. Trojice na vrcholu, na podstavci většinou sochy místních světců

meandr - geometrický ornament, pás pravoúhle zalamované linie plynule vedené, vlnovka s prohnutými vrcholy

 

nadedveřní římsa - viz. římsa

náhrobek - architektonický či sochařský útvar nad hrobem nebo k uctění mrtvého

nástavec - vyřezávaná přízdoba na nábytku, obrazových rámech, nejvyšší, volně vyznívající část oltáře a kostelního mobiliáře

nástěnná malba - malba stěny nebo klenby, provedená na suchou omítku (a secco či do čerstvé omítky (fresco)

necková klenba - viz. klenba

neogotika, novogotika - gotizující směr romantické architektury 1. pol. 19. stol.

nika - výklenek půlválcového tvaru zakončený konchou

 

oblamované kladí - kladí, jež z přímé roviny vystupuje nad sloupy, polosloupy, pilastry, opakuje tvar půdorysu

oblouk - v architektuře klenutá konstrukce, opřená o neposuvné opěry, patky, jejichž vzájemná vzdálenost (rozpon) a výška (vzdálenost od spojnice patek ke střednímu klenáku) udává tvar oblouku: polokruhový, segmentový, plochý, převýšený, ve tvaru podkovy (maurský), eliptický, kobylí hlava (patky nejsou ve stejné výši), lomený (vysoký, nízký, tudorský), trojlistý, oslí hřbet, drapériový ad.

ochoz - krytá chodba vedoucí kolem budovy a s ní spojená; chórový ochoz obklopuje chór, do něhož je otevřený arkádami

okno - otvor ve zdi, určený k osvětlování a větrání vnitřku stavby, pravoúhlý nebo uzavřený obloukem různé podoby; okno kruhové (románské má sešikmené ostění); sdružené (rozdělené meziokenním sloupkem); oválné (volské oko); kolové (středověké, členěné do středu uspořádanými pruty nebo sloupky); růžicové, rozetové (kruhové, vyplněné bohatou kružbou); hrotité, lancetové (gotické, úzké, vysoké); kasulové (elipsové, ztvárněné do tvaru kasule); záclonovité (tvar rozevřeného závěsu); segmentové (završené úsekem kruhu, segmentem); termální (půlkruhové trojdílné), čtyřlisté (tvar čtyřlístku); slepé okno pouze naznačeno v omítce

oltář - kultovní obětní stůl; jednotlivé části oltáře: menza (oltářní deska), antependium či frontale (kryt, závěs, zakrývající stůl), tabernáklum (schránka na menze na úschovu hostie), predela (podstavec retabula na menze), retabulum (nadstavec, ozdobený architektonicky, malířsky či sochařsky), ciborium (stříška nad oltářem na čtyřech sloupcích); baldachýn; podle umístění: hlavní oltář, umístěný v apsidě či kněžišti; boční oltáře; podle formy: oltář stolový (skládá se z desky na podpěrách); skříňový (s prostorem na úschovu ostatků v podnoží); blokový (blokové podnoží); sarkofágový (tvaru sarkofágu); křídlový (ke střednímu článku - skříni - připojen pár i více pevných či otáčivých křídel s malířskou i sochařskou výzdobou)

ondřejský kříž - viz. kříž

opěrák - opěrný pilíř na vnější straně stavby nebo vtažený dovnitř

opěrný systém - vnější konstrukce z kamenného zdiva, sloužící vedle zdí k zachycení šikmých tlaků klenby a váhy střechy opěrnými oblouky do opěrných pilířů

oratoř - oddělené místo v kostele, zpravidla v patře, vyhrazené patronu kostela, v klášterních kostelích členům řehole, do chrámového prostoru otevřené arkádou

oslí hřbet - viz. oblouk

ostění - postranní části rámování dveřního či okenního otvoru, rovné, šikmé, odstupňované

 

palác - hlavní obytná budova hradu či tvrze, městské obydlí šlechtické rodiny; výstavná budova institucí či úřadů

parkán - prostor mezi vnitřní a vnější středověkou hradební zdí

pas - viz. klenební pas

pašijový cyklus - výtvarné zobrazení Kristova utrpení v jednotlivých výjevech

patka - základna, spodní část sloupu, různě profilovaná

Pieta - zobrazení truchlící Marie s mrtvým Kristem na klíně

pilastr - pilíř, pouze částečně vystupující ze stěny; skládá se z patky, dříku, hlavice s náběžníkem

pilíř - svislá hranolová podpora, někdy členěná jako sloup, stojí volně či vystupuje ze stěny

piniová šiška - ornament ve tvaru plodu pinie; ukončuje kamenický motiv na štítech, pilířích, balustrádách

placka - viz. klenba

polosloup - viz. sloup

polychromie - mnohobarevnost; pestré zbarvení plastik, nádob či barevné členění fasád

portál - architektonicky či plasticky zdůrazněný vchod

presbytář - kněžiště; zpravidla ztotožňován se závěrem kostela

proroci - 16 věštců Starého zákona; tzv. velcí proroci: Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel, Daniel, malí proroci: Ozeáš, Joel, Ámos, Abdiáš, Jonáš, Micheáš, Nahum, Habakuk, Ageus, Sofoniáš, Zachariáš, Malachiáš; společným atributem kniha či nápisová páska

průčelí - hlavní, čelní stěna budovy výrazně architektonicky řešená

pruská klenba - viz. klenba

překlad - vertikální článek, nosník, tvořící nadpraží otvoru

přepásaný sloup, polosloup, pilastr - vertikální článek s prstencovou bosáží          

přípora - svislý podporovací článek klenebních žeber v gotické architektuře, představený před nosný prvek (pilíř, stěnu)

psaníčkové sgrafito - viz. sgrafito

pseudobarok - historizující styl poslední čtvrti 19. stol., používající barokních tvarů

 

reliéf - v sochařství tvar plasticky vystupující ze základní plochy; nízký reliéf - basreliéf (z plochy vystupuje mírně); vysoký - hautreliéf (vystupuje značně); glyptický (celý vyryt do plochy)

renesance - sloh evropského umění v Itálii od počátku 15. stol. do konce 16. stol.; v českých zemích zhruba od 20. let 16. stol. do roku 1620

retabulum - viz. oltář

rizalit - vysunutá část stavby, předstupující v celé výšce budovy i se střechou

rokaj - rokokový ornament, vzniklý z kombinace tvaru mušle a kohoutího hřebínku

rokoko - dekorativní pozdně barokní sloh, v českých zemích zhruba od 30. do 80. let 18. stol.

romantický park - viz. zahrada

roubená stavba - stavba dřevěné trámové konstrukce

rozeta, růžice - růže dekorativně přepracovaná v ornament; kruhové okno s kružbou

rozvilinový ornament - akantová rozvilina s větvemi, listy, úponky

rustika - viz. bosáž

rustika sgrafitová - viz. bosáž

 

řádkové zdivo - viz. zdivo

řecký kříž - viz. kříž

římsa - vodorovný architektonický prvek, vystupující z plochy zdiva ke zdůraznění horizontálního členění stavby: soklová (při základně stavby); kordonová (dělí jednotlivá patra); parapetní, nadokenní, nadedveřní (probíhá pod okny, nad okny, nad vchody); korunní, korunová (ukončuje stěnu pod střechou)

 

sakristie - místnost sloužící k úschově liturgických rouch, knih, nádob a dalších předmětů k obřadům, k oblékání kněze, přidružená ke kostelnímu kněžišti

sanktuář - výklenek na úschovu nádoby s hostiemi v presbytáři středověkého kostela

sdružená okna - viz. okno

secese - umělecký směr mezi lety 1890 - 1910, vyznačuje se dekorativní a naturalistickou stylizací

sedlová střecha - viz. střecha

sgrafito - malířská technika plošné výzdoby architektur, zejm. renesančních, škrábaná v různobarevné omítce: ze světlé vrstvy omítky se vyškrabují za vlhka ornamentální či figurální obrazce do tmavé vrstvy základní; sgrafitové kvádrování; psaníčkové sgrafito - ve tvaru dopisní obálky, imituje bosáž

silniční ves - sídliště s pravidelně rozloženými usedlostmi podél cesty

síťová klenba - viz. klenba

sklípková klenba - viz. klenba

slepá arkáda - viz. arkáda

slepá kružba - viz. kružba

slepé okno - viz. okno

sloh - označení souhrnu určitých jednotlivých znaků, typických pro kulturní stádia lidského společenského vývoje v určitém období vývoje umění; vyplývá z jednotného uměleckého a životního názoru

stavební sloh - tvarový výraz stavby, charakteristický pro určité prostředí a dobu

sloup - volně stojící svislá podpora, obvykle kamenná, jedna z nosných částí stavby, sestává z patky, válcovitého dříku, hlavice; polosloup pouze částí své hmoty vystupuje ze zdi

Svatá rodina - zobrazení Krista jako dítěte s P. Marií a sv. Josefem - Pěstounem

svatozář - nimbus, kruh paprsků světla či prostého světla kolem hlavy světce

svorník - závěrečný kámen ve vrcholu žebrové klenby či portálového nebo okenního oblouku arkády; protažen dolů pod vrchol klenby - visutý svorník

 

šindel - krytina z dřevěných prkének opatřených po stranách drážkou a břitem

špalety - viz. ostění

štít - stěna na čelných stranách sedlové střechy, jejíž základní formou je trojúhelník

štuk - nejjemnější směs ze sádry, vápna a písku k provádění omítek, modelování reliéfní výzdoby i volné plastiky

štukatura - ornamentální plastická výzdoba provedená technikou štuku

 

tabernákl - baldachýnový přístřešek na podpěrách nad náhrobkem či oltářem; oltářní skříňka pro uložení hostie

travé - viz. klenební pole

tribuna - viz. empora

triumfální oblouk - vítězný oblouk, dělící hlavní loď kostela od chóru či kněžiště

tvrz - opevněné sídlo drobné venkovské šlechty, menších rozměrů

 

val - hliněné opevnění, někdy zpevněné palisádami či kameny

valená klenba - viz. klenba

vějířová klenba - viz. klenba

vejcovec - pás ornamentu, střídající vejcovité tvary s hrotitým  

visutá klenba - viz. klenba

visutý svorník - viz. svorník

vítězný oblouk - viz. oblouk

vlys - střední část kladí, vodorovný pás mezi architrávem a římsou, někdy vyplněný figurálním či ornamentálním reliéf, malbou

volské oko - viz. okno

voluta - spirálovitě stočený ornamentální stavební článek

 

zámek - šlechtické sídlo, volně stojící budova, často vně i uvnitř honosně vypravená

znak - erb, heraldické štítové znamení složené z vlastního štítu a klenotu, jehož znamení i barvy jsou stanoveny

zoomorfní - ve tvaru zvířete či jeho částí

zrcadlo - v architektuře orámovaná či mírně vpadlá a v obryse vykrajovaná plocha na stropě

zvonice - věžová stavba, většinou poblíž kostela, nesoucí zvony

 

žebro klenební - viz. klenební žebro

Použitý slovník In:Umělecké památky Čech, sv. 4., Praha, Academia, 1982, str. 561 - 570